Zlato jako minerál

Zlato

Aurum neboli zlato s chemickou značkou AU, je krychlový minerál. Zlato je ryzí prvek ze skupiny mědi (dříve skupina zlata), kam patří ryzí kovy se stejnou strukturou (izostrukturní) - měď, stříbro, olovo.

Vznik zlata

Vznik zlata je spojen s různými geologickými procesy a ložisky, které se formují v průběhu dlouhých časových období. Existuje několik hlavních typů ložisek, ve kterých se zlato vyskytuje:

• Hydrotermální ložiska: Křemenné žíly se zlatem patří mezi hydrotermální ložiska. Tyto ložiska vznikají působením horkých roztoků a páry, které pronikají do puklin v horninách a následně se ochlazují a minerálně obohacují. Zlato se při těchto procesech usazuje v puklinách a vytváří zlatonosné žíly.
• Porfyrová ložiska: Porfyrová ložiska jsou jedním z největších zdrojů těžby zlata. Vznikají jako důsledek sopečné aktivity, kdy magma proniká do horninového podloží. Během tohoto procesu dochází k uvolňování zlatonosných roztoků, které se usazují v puklinách a dutinách.
• Ložiska typu Carlin: Tato ložiska jsou charakteristická svou specifickou geologickou strukturou a výskytem mikroskopických částic zlata. Vznikají podobně jako porfyrová ložiska, ale obsahují mnohem vyšší koncentrace zlata ve formě mikroskopických částic obsažených v horninové matrix.
• Vulkano-sedimentární ložiska: Tato ložiska jsou spojena s činností podmořských vulkánů. Zlato je v těchto ložiscích spojeno se sulfidickými minerály, jako je arzenopyrit. Při metamorfóze těchto vulkano-sedimentárních formací se zlato může remobilizovat a rekrystalizovat v podobě makroskopických zrnek a plíšků.

Vzhledem k tomu, že vznik zlata je spojen s geologickými procesy probíhajícími na dlouhých časových škálách, jeho těžba je často náročná a vyžaduje specializované technologie a znalosti. Výběr vhodných ložisek pro těžbu zlata je důležitý a provádí se na základě geologického průzkumu a analýzy horninového materiálu.

Od starověku jsou známé křemenné žíly se zlatem, které jsou hydrotermálního původu. Teprve v průběhu 20. století byly objeveny další typy ložisek, které obsahují výrazně vyšší množství zlata, ale často pouze v mikroskopické podobě. Největší objemy zlata se těží z porfyrových ložisek, následují geneticky příbuzná ložiska typu Carlin. Zlato také vzniká činností podmořských vulkánů v podobě vulkano-sedimentárních ložisek, kde bývá spjato se sulfidy, nejčastěji arzenopyritem. Metamorfózou vulkano-sedimentárních formací se zlato často remobilizuje a rekrystalizuje v podobě makroskopických zrnek a plíšků v tzv. stratiformních ložiskách.

Všechna ložiska zlata jsou zdrojem pro druhotné uloženiny v náplavech, které byly rýžovány už od starověku.

Česká republika má několik nalezišť zlata, která mají historický význam. Zde je přehled některých z nich:

• Křepice: Nachází se v okrese Hodonín na jižní Moravě. Těžba zlata v oblasti Křepic se datuje až do středověku. Zdejší naleziště jsou spojena s hydrotermálními žílami a patří mezi významná zlatonosná naleziště v České republice.
• Jílové u Prahy: Nachází se nedaleko Prahy a je jedním z nejznámějších zlatonosných nalezišť v Česku. Historie těžby zde sahá až do středověku. Jílové u Prahy je spojeno se zlatonosnými křemennými žílami.
• Roudný u Vlašimi: Toto naleziště se nachází v okrese Benešov ve Středočeském kraji. Těžba zde probíhala již ve středověku a pokračovala až do 20. století. Roudný je známý svými zlatonosnými žilami a byl jedním z nejvýznamnějších nalezišť v Československu.
• Kašperské Hory: Nachází se v Šumavském podhůří v okrese Klatovy. Těžba zde probíhala od 16. století až do 20. století. Kašperské Hory jsou známé především svými křemennými žílami obsahujícími zlato a další drahé kovy.
• Zlaté Hory: Leží v Jeseníkách na severu Moravy. Těžba zde probíhala od středověku až do 20. století. Zlaté Hory jsou známé svými zlatonosnými žilami spojenými s hydrotermálními procesy.
• Mokrsko: Nachází se v okrese Strakonice v Jihočeském kraji. Těžba zde probíhala již ve středověku a patří mezi významná zlatonosná naleziště v Česku. Mokrsko je spojeno s křemennými žílami obsahujícími zlato.
• Předín: Leží v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji. Těžba zde probíhala v 19. a 20. století. Předín je znám svými zlatonosnými žilami spojenými s hydrotermálními procesy.
• Orlík u Humpolce: Nachází se v okrese Pelhřimov v Kraji Vysočina. Těžba zde probíhala v 19. a 20. století. Orlík je spojen s křemennými žílami obsahujícími zlato.

Tyto naleziště zlata mají historický význam a představují součást bohatého dědictví těžby zlata v České republice.

Slovensko má také několik nalezišť zlata, která jsou známá svou historií těžby a významem v regionu. Zde je přehled některých z nalezišť zlata na Slovensku:

1. Kremnica: Kremnica je nejznámější naleziště zlata na Slovensku a jedno z nejstarších na celém světě. Těžba zlata zde začala již ve 12. století a Kremnica se stala významným střediskem těžby a mincovnictví. Dodnes je zde provozována těžba a v Kremnické mincovně se raží stříbrné a zlaté mince.
2. Hodruša-Hámre: Nachází se v Banskobystrickém kraji. Těžba zlata v Hodruši-Hámre se datuje až do 14. století. Naleziště zlata zde bylo spojeno s hydrotermálními žilami. Těžba pokračovala až do 20. století.
3. Pezinok: Pezinok je známé především svou tradicí vinohradnictví, ale v minulosti zde byla také těžba zlata. Těžba zde probíhala od 16. do 19. století. Pezinok je spojen s křemennými žílami obsahujícími zlato.
4. Magurka: Nachází se v okrese Revúca v Banskobystrickém kraji. Těžba zlata zde probíhala v období středověku až do 20. století. Magurka je spojena s hydrotermálními žilami a byla jedním z důležitých nalezišť zlata na Slovensku.
5. Dúbrava: Leží v okrese Žiar nad Hronom v Banskobystrickém kraji. Těžba zlata v Dúbravě se datuje až do 14. století. Naleziště zlata zde bylo spojeno s hydrotermálními procesy.

Tyto naleziště zlata na Slovensku mají historický význam a představují důležitou součást těžebního a historického dědictví země.

Morfologie zlata

Velmi častý je tvar plíšku, mikroskopická zrnka obvykle elipsoidického tvaru a valouny (nuggety), některé i značných rozměrů. Vzácně tvoří drobné krystalky, nejčastěji ve formě osmistěnu, někdy i krychle, nebo jejich spojky. Jednosměrným vývojem či zploštěním krystalů vznikají krystalové nepravidelnosti, plíšky a drátky. Vzácně dendritické agregáty se zploštěním podle ploch oktaedru.

Malé částečky zlata z náplavů se označují jako zlatý prach či zlatinky. Valounky a valouny se v Rusku nazývají samorodky, v anglicky mluvících zemích nuggets („nugety“).

Vlastnosti

• Fyzikální vlastnosti:Tvrdost 2,5–3, hustota podle příměsí 15,5–19,3 g/cm³, něštěpné, lom hákovitý. Kujné, ohebné, dobře vede elektrický proud. Taje při 1063 °C.
• Chemické vlastnosti: Složení: Au 100 % (teoreticky), příměsi Ag, Pt, Cu, Pd, Ir, Rh, Bi, Se, Te. Rozpouští se v lučavce královské, KCN, NaCN.
• Optické vlastnosti: Barva: zlatožlutá, žlutobílá, vryp lesklý žlutý, kovový lesk. Opaktní, prosvítá modrozeleně v tenké vrstvičce.

Zlato se nejčastěji vyskytuje v podobě přírodní slitiny se stříbrem, která se označuje jako elektrum. Příměs stříbra mění typicky zlato-žlutou barvu čistého zlata na světlejší stříbro-zlatou barvu, příměs mědi naopak mění odstín více do červena. Běžné příměsi stříbra a mědi snižují hustotu zlata oproti teoretické (19,3 g/cm³).

Získávání zlata

Největší množství zlata se těží z porfyrových a Carlin ložisek povrchovou těžbou ve velkých objemech. Menší množství se získává hlubinnou těžbou zlatonosných žil. Část zlata se získává také rýžováním ze sedimentů. V Austrálii je zlato získáváno rýžováním na sucho, větší nuggety se často dohledávají pomocí detektorů kovů.

Využití

Většina zlata se stále využívá ve šperkařství a jako drahý kov v investiční oblasti. Zlato bylo definitivně opuštěno jako zlatý standard v roce 1971, přesto si stále uchovává svůj význam a většina centrálních bank drží zlaté rezervy. Velké objemy zlata spotřebuje výroba elektroniky, zejména procesory, vysoce vodivé konektory, spínače, relé a další kritické součástky. V lékařství se používají izotopy či soli zlata na speciální aplikace, zejména v oblastech léčby rakoviny. Naopak rozšířené využití zlata v zubařství postupně klesá a ve vyspělých zemích bylo zlato nahrazeno speciální keramikou.

Naleziště zlata

• Česko - Křepice, Jílové u Prahy, Roudný u Vlašimi, Kašperské Hory, Zlaté Hory, Mokrsko, Předín, Orlík u Humpolce
• Slovensko - Kremnica, Hodruša-Hámre, Pezinok, Magurka, Dúbrava
• Chile – valouny o hmotnosti 153 kg, nalezené r. 1851,
• z Viktorie v Austrálii r. 1858 nalezené balvany o hmotnosti 84, 69, 54 a 50 kg,
• z Uralu r. 1849 kus 36 kg těžký,
• z Kalifornie (USA) - krystalované zlato z Eagle's Nest.
• Venezuela - krystalované zlato z Pauji a Icabarú
• Brazílie - krystalované zlato z Ouro Branco, Itaituba a Alta Floresta

Identifikace

• Chemický vzorec Au
• Barva    zlatá, žlutá
• Vzhled krystalu    plíškovité, keříčkovité, dendritické
• Soustava    krychlová
• Tvrdost    2,5–3
• Lesk    kovový
• Štěpnost    neštěpné
• Vryp    žlutý
• Hustota    19,3 g ⋅ cm−3
• Rozpustnost    lučavka královská
• Ostatní    kujné, ohebné

Zdroj: Wikipedie - Zlato