Zlaté korunovační klenoty

20.02.2022 09:00

Aktualizováno: 19.08.2024 20:41

České korunovační klenoty

České korunovační klenoty představují unikátní sbírku z Svatovítského pokladu, která sloužila jako insignie moci českých králů. Tyto klenoty byly tradičně používány při korunovačních ceremoniích.

Mezi korunovačními klenoty najdeme Svatováclavskou korunu, královské žezlo a královské jablko. K nim patří také kožená pouzdra na jednotlivé klenoty, poduška pod korunu, korunovační plášť s hermelínovými doplňky, štóla, pás a tzv. manipul. Svatováclavskou korunu dal vyrobit Karel IV. v letech 1345 až 1346 pro svou korunovaci českým králem, což ji činí čtvrtou nejstarší korunou v Evropě. Další součásti klenotů byly přidány později. Kromě samotných klenotů bývá často vystavován také zlatý relikviářový kříž, známý jako korunovační kříž, a obřadní korunovační meč svatého Václava.

Korunovační klenoty jsou považovány za národní kulturní památku, kterou byly prohlášeny v roce 1962, hned po Pražském hradě. Jsou uloženy v Korunní komoře chrámu sv. Víta v Praze a jsou vyjímány pouze při zvláštních příležitostech.

Svatováclavská koruna

Svatováclavská koruna je zlatá čelenka rozdělená do čtyř dílů, z nichž každý vrcholí velkou lilií. Čelenka je vyrobena ze zlata o ryzosti 22 karátů. Díly jsou spojeny dvěma příčnými páskami (kamary) o šířce 4 centimetry, které jsou na vrcholu osazeny křížkem. Kamary jsou z nižší ryzosti zlata (19 až 20 karátů) a zdobeny dvojicemi 30 zelených smaragdů a rubínů. Pásky pocházejí ze zlatého opasku, který byl svatebním darem Blanky z Valois, pravděpodobně od jejího nevlastního bratra, francouzského krále Filipa VI. Jednotlivé části koruny jsou spojeny zlatými závlačkami. Koruna je osazena 96 drahými kameny a perlami, přičemž nejvzácnější je červený kámen rubelit (do roku 1998 považovaný za rubín) o rozměrech 4 × 3,7 cm na čelní straně. Celkově obsahuje 19 safírů, 30 smaragdů, 44 spinelů, 1 rubín, 1 rubelit, 1 akvamarín a 20 perel. Na vrcholu křížku je údajně vložen trn z koruny Ježíše Krista, který Karlu IV. daroval francouzský král Jan II. Dobrý. Na zlaté obroučce křížku je vyryt latinský nápis HIC EST SPINA DE CORONA DOMINI (Zde je trn z koruny Páně).

Koruna váží 2358,04 gramů, lilie měří 19 centimetrů a průměr čelenky je mezi 19 a 21 centimetry.

Královské žezlo

Žezlo, vytvořené augsburským zlatníkem Hansem Hallerem v roce 1533 pro krále Ferdinanda I. Habsburského, je z osmnáctikarátového zlata. Je dlouhé 67 cm a váží 1013 gramů. Je zdobeno 4 safíry, 5 spinely a 62 perlami, přičemž na vrcholu se nachází mimořádně velký spinel. Žezlo se skládá ze čtyř částí. Rukojeť je pokryta emailovými lístky, květy a větévkami a po obou stranách je zakončena perlovým věnečkem. Dřík žezla je rovněž zdoben rostlinnými motivy. Hlavice žezla je stylizována do tvaru květu a zdobena perlami, vrtanými safíry a rubíny na trnech.

Královské jablko

Královské jablko, vytvořené v roce 1527 pro krále Ferdinanda I. Habsburského, je rovněž z osmnáctikarátového zlata. Má průměr 11,9 cm a výšku 9,8 cm, a s křížem na vrcholu měří 22 cm. Váží 780 gramů. Jablko je zdobeno 8 safíry, 6 spinely a 31 perlami. Na vrchní části pod křížem je latinský nápis DOMINE IN VIRTUTE TUA LETABITUR REX ET SUPER SALUTARE TUAM EXULTABIT (Hospodine, z tvé moci raduje se král a z pomoci tvé jásá). Na zadní straně kříže je nápis DEUS CELUM REGNAT ET REGES TERRE (Bůh vládne nebesům a králové zemi).

Obě polokoule jablka jsou zdobeny tepanými reliéfy ze Starého zákona, nahoře s historií krále Davida: 1. pomazání Davida na krále; 2. zápas Davida s Goliášem. Na dolní polokouli jsou zobrazeny tři výjevy z knihy Genesis: 1. Adam klečící před Bohem Stvořitelem, 2. uvedení Adama do ráje, 3. Bůh Stvořitel varuje Adama a Evu před stromem poznání.

Korunovační plášť

Korunovační plášť byl původně zhotoven pro korunovaci Ferdinanda II. na českého krále v roce 1617 a používal se při českých korunovacích až do roku 1836, kdy byla uskutečněna poslední korunovace rakouského císaře Ferdinanda I. Na začátku korunovačního obřadu byl král oděn do pláště a přijímal v něm od arcibiskupa ostatní královské insignie. První ženou, která byla do něj oblečena, byla Marie Terezie v roce 1743 při své královské korunovaci. Ostatní manželky habsburských panovníků byly korunovány na české královny v luxusních šatech odpovídajících dobové módě. Plášť je vyroben z cenného červeného hedvábí zvaného zlatohlav a je lemován hermelínem (kožešinou z hranostaje). Má polokruhový tvar, vzadu je prodloužen do vlečky a nemá rukávy. Je široký 312 cm a dlouhý 236 cm. Plášť je uložen odděleně od klenotů ve speciálně klimatizovaném depozitáři.

Kožená pouzdra

Nejstarší z kožených pouzder je to, které bylo zhotoveno pro korunu Karel IV. v roce 1347. Pouzdro má téměř kulovitý tvar a jeho horní a dolní část jsou bohatě zdobeny. Na pouzdru jsou zobrazeny čtyři znaky: říšská orlice a český lev na vrchní části, rodový erb Arnošta z Pardubic a znak arcibiskupství pražského na spodní části. Okolo je čtyřřádkový červený nápis ANNO DOMINI MCCCXLVII DOMINUS KAROLUS ROMANORUM REX ET BOHEMIAE REX ME FECIT AD HONOREM DEI ET BEATI WENCESLAI MARTIRIS GLORIOSI (Léta Páně 1347 pan Karel, římský král a český král, mě zhotovil k poctě Boží a slávě mučedníka blahoslaveného Václava).

Svatováclavský meč, původní pouzdro na jablko a jeden z klíčů do Korunní komory
Pouzdro na žezlo pochází pravděpodobně ze 17. století. Má válcovitý tvar, na jednom konci je rozšířené pro hlavici žezla. Je vyrobeno z hladké kůže a skládá se ze dvou částí spojených drobnými panty.

Původní pouzdro na jablko má tvar jablka s velkým křížem. Protože v době 1. republiky nechtěla státní moc používat „katolické“ symboly, bylo v roce 1929 zhotoveno nové pouzdro. Na něm je zobrazen znak Československé republiky a letopočty svatováclavského milénia 929 a 1929. Po obvodu je nápis DVACÁTÝ OSMÝ ZÁŘÍ.

Ostatní korunovační předměty

Kromě výše zmíněných předmětů se při korunovačních obřadech českých králů používaly i další objekty ze Svatovítského pokladu, jako je například svatováclavský meč nebo korunovační kříž.

Historie

Přemyslovská knížata
Odznaky panovnické moci prvních známých českých knížat z rodu Přemyslovců zahrnovaly korouhev, štít, meč a přilbu, případně klobouk nebo čapku. V roce 1059 nebo 1060 získal Spytihněv II. od papeže Mikuláše II. právo nosit při zvláštních příležitostech mitru, za roční poplatek 100 hřiven stříbra (cca 20 kg). Stejné právo získal i jeho bratr Vratislav II.

Koruny přemyslovských králů

Relikviářová busta sv. Karla Velikého v Cáchách, kterou si Karel IV. objednal kolem roku 1350, zřejmě obsahovala korunu, s níž byl Karel korunován roku 1349 na římského krále. Tato koruna mohla být původně součástí domácího pokladu českých králů.
První královský titul získal kníže Vratislav II. v roce 1085 za vojenskou pomoc císaři, kdy ho na shromáždění v Mohuči korunoval císař Jindřich IV. propůjčenou korunou. Plnohodnotná korunovace Vratislava II. a jeho manželky Svatavy se uskutečnila 15. června 1086 v bazilice sv. Víta na Pražském hradě. Další korunovace se zde konala až v roce 1228, kdy Přemysl Otakar I. korunoval svého syna Václava I. „mladším králem“, čímž zajistil jeho nástupnictví.

Podruhé královský titul získal Vladislav II. v roce 1158 za příslib vojenské pomoci v Řezně, kde ho korunoval císař Fridrich I. Barbarossa. Téhož roku byl opět korunován v dobytém Miláně. Vladislav mohl korunu nosit pouze pětkrát ročně, při svátcích Božích hodů a svátcích svatého Václava a Vojtěcha. Jeho syn Přemysl Otakar I. získal dědičný královský titul v roce 1198 a jeho dědičnost byla definitivně potvrzena Zlatou bulou sicilskou v roce 1212. Korunovace českého krále byla ve středověku velmi důležitá a pečlivě připravovaná. Přemysl Otakar II. a Václav II. používali titul král až po své korunovaci, předtím se titulovali jako dědic a pán Království českého.

Koruny přemyslovských králů se do současnosti nezachovaly a o jejich podobě máme jen neúplné informace z pečetí, mincí, nástěnných maleb a kronik. Na základě těchto vyobrazení se předpokládá, že byla několikrát upravována koruna Vratislava II. Naposledy se zmiňuje při korunovaci druhé manželky Jana Lucemburského, Beatrix Bourbonské, v roce 1337. Poprvé se objevuje označení corona regni Bohemiae, koruna Království českého, tedy symbol celého království. Další osud koruny není znám, ale mohla posloužit jako inspirace pro tvorbu nové koruny Karlem IV. Je možné, že byla použita při její tvorbě. Podoba původních korunovačních klenotů je také naznačena pozlacenými stříbrnými pohřebními klenoty nalezenými v hrobech Přemysla Otakara II. a Rudolfa Habsburského.

Karel IV.

Svatováclavskou korunu nechal Karel IV. vyrobit v roce 1346, ještě před tím, než se stal českým králem, zatímco byl moravským markrabětem. Tento krok následoval po založení arcibiskupství v Praze (1344) a po udělení práva papeže Klementa VI. pražským arcibiskupům, aby mohli slavnostně pomazat a korunovat české krále. Na žádost Karla IV. vydal papež 6. května 1346 bulu, která chránila korunu a zakazovala její zcizení, prodej nebo zastavení. Karel IV. rozhodl, že koruna bude majetkem svatého Václava, a měla být trvale uložena na jeho relikviářové bustě v kapli sv. Václava v chrámu sv. Víta. Králům byla koruna zapůjčena pouze na den korunovace a měla být večer téhož dne vrácena. Každý budoucí král měl za zapůjčení koruny zaplatit tři sta kop ve prospěch kostela a pražské kapituly.

Za života Karla IV. byla koruna několikrát upravována, jak dokládají soupisy chrámového pokladu. Její původní podoba však není zachycena na soudobých obrazech, protože koruna byla vystavována pouze výjimečně. Soupis z roku 1385 již zobrazuje její současnou podobu. Poslední úprava probíhla pravděpodobně ještě před Karlovou smrtí v roce 1378.

Karel IV. pravděpodobně také dal vyrobit žezlo a jablko, které však v současnosti nejsou součástí souboru korunovačních klenotů. Tyto předměty jsou dnes pravděpodobně uloženy ve Vídni. Karel IV. se rovněž podílel na sepsání Řádu korunování českého krále a královny.

Převezení na Karlštejně

Přestože podle původního rozhodnutí Karla IV. neměly korunovační klenoty opustit Prahu, byly začátkem 15. století převezeny na hrad Karlštejn jeho synem Václavem IV. (1378–1419). Z Karlštejna byly klenoty pravidelně přepravovány do Prahy k korunovacím českých panovníků a po obřadech se vracely zpět.

V roce 1420, po rychlé korunovaci krále Zikmunda před hrozícím husitským povstáním, byly klenoty vyvezeny do Visegrádu v Uhersku a následně do Norimberka. Po skončení válek a opětovném uznání Zikmunda jako českého krále byly klenoty v roce 1436 vráceny na Karlštejn, kde zůstaly až do roku 1619 s výjimkou krátkých přestávek, jako například v letech 1448–1451/2, kdy byly uloženy na hradě Velhartice na Šumavě díky Mehartovi z Hradce.

V roce 1500 přijal král Vladislav Jagellonský zemské zřízení, které zavazovalo karlštejnské purkrabí k ochraně hradu, korunovačních klenotů a zemských privilegií pod přísným trestem smrti, ztráty cti a majetku, a vyhnáním jejich potomků ze země. Korunu mohli vydat pouze osobě, která byla předtím řádně zvolena českým králem.

Během stavovského povstání byly korunovační klenoty 30. června 1619 převezeny na Pražský hrad. Obranné schopnosti Karlštejna byly již považovány za nedostatečné. Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 se pokusil prchající král Fridrich Falcký odvézt korunu a další klenoty ze země. Ty však byly ponechány na Staroměstské radnici a poté vráceny na Pražský hrad. Revize zemského zřízení v roce 1625 vedla k zrušení úřadu karlštejnských purkrabí.

Uložení ve Vídni

Během třicetileté války se korunovační klenoty několikrát přemisťovaly z bezpečnostních důvodů. Na podzim 1631 byly během saského vpádu převezeny do farního kostela v Českých Budějovicích a do Prahy se vrátily v roce 1633. Avšak již v následujícím roce byly podle pokynů Ferdinanda III. opět převezeny do Českých Budějovic. Z obavy před švédským útokem byly tajně přemístěny do císařské klenotnice ve Vídni (1637), kde zůstaly až do roku 1791.

Během uložení ve Vídni došlo k záměně žezla a jablka. Současné žezlo a jablko pravděpodobně vznikly na objednávku Ferdinanda I. v roce 1533. Původní klenoty jsou nyní uloženy ve vídeňské klenotnici. O tom, že žezlo a jablko ve vídeňské klenotnici jsou původními kusy z doby Karla IV., svědčí i portrét císaře Matyáše, na kterém je zobrazen jako český král se Svatováclavskou korunou a těmito klenoty. Původní klenoty svou jednoduchostí a absencí drahých kamenů nevyhovovaly rostoucím nárokům na reprezentaci prestižního Českého království.

Navrácení do Prahy

Císař Leopold II. souhlasil s navrácením českých korunovačních klenotů do Prahy dekretem z 26. srpna 1790, po jednání se zástupci českých stavů. Klenoty byly přivezeny do Prahy následujícího roku při Leopoldově korunovaci českým králem a uloženy v bývalé sakristii v chrámu sv. Víta, dnešní Korunní komoře. Tehdy také vznikla tradice sedmi klíčníků, jejichž držitelé se měnili podle aktuálního politického a správního uspořádání.

Klenoty byly odvezeny do Vídně během prusko-rakouské války v roce 1866, ale následujícího roku byly slavnostně vráceny zpět. Při této příležitosti byla Korunní komora upravena do současné podoby. Úpravy byly dokončeny až v roce 1868, a do té doby byly klenoty provizorně uloženy ve sklepení kaple sv. Václava.

Za Československé republiky

Během mobilizace před druhou světovou válkou byly klenoty 20. září 1938 tajně převezeny do pobočky Národní banky v Žilině v rámci tajné operace s názvem KFC – Klenoty fascinující ceny. Úkryt však nebyl bezpečný, a proto byly 6. října 1938 převezeny zpět do Prahy.

Klenoty neunikly pozornosti německé okupační moci, která plánovala využít jejich symboliku pro svůj prospěch. Zájem o ně projevili již v srpnu 1939 říšský protektor Konstantin von Neurath a státní tajemník Karl Hermann Frank. V roce 1940 byly klíče od korunní komory přerozděleny, přičemž 3 klíče převzal státní prezident Hácha, 1 klíč pražský arcibiskup a zbývající 3 klíče říšský protektor. V roce 1941, za přítomnosti zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, byla Svatováclavská koruna považována za „symbol věrnosti Čech a Moravy Říši“ a prohlédnuta 19. listopadu. Okupační moc si poté vzala zbylé 4 klíče, čímž získala neomezený přístup do Korunní komory. Toto bezostyšné porušení tradiční zásady kolektivního držení klíčů pravděpodobně přispělo k vzniku legendy o údajné korunovaci Heydricha a jeho syna Klause Svatováclavskou korunou. Heydrich zemřel na následky atentátu 4. června 1942 a jeho syn Klaus se stal obětí autonehody 24. října 1943.

11. února 1944 nechali nacisté klenoty zazdít ve sklepení Starého královského paláce na Pražském hradě, aby je ochránili před spojeneckými nálety. Po osvobození Prahy byly klenoty v květnu 1945 bezpečně vyzvednuty a navráceny do Korunní komory.

V letech 1966–1967 vytvořila Střední uměleckoprůmyslová škola v Turnově kopii Svatováclavské koruny, která byla vystavena na světové výstavě Expo 1967 v Montréalu a poté i v Ósace, Moskvě, Leningradu, Budapešti a Lucemburku. V roce 1979 nechala Kancelář prezidenta republiky vytvořit kopie i ostatních klenotů. Tyto kopie jsou trvale vystaveny v historické expozici Starého královského paláce na Pražském hradě.

Uložení korunovačních klenotů

Korunovační klenoty jsou uloženy v bezpečné a těžko přístupné Korunní komoře, která se nachází nad jižním vchodem do chrámu sv. Víta na Pražském hradě (za mozaikou Posledního soudu). Vstupní dveře, které se nacházejí v kapli sv. Václava, jsou zajištěny sedmi zámky.

Klíče k těmto zámkům jsou v držení následujících osob:

• prezident republiky
• předseda vlády
• arcibiskup pražský
• předseda Poslanecké sněmovny
• předseda Senátu
• probošt Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze
• primátor hlavního města Prahy

Zámky jsou odemykány pouze při zvláštních příležitostech, kdy jsou korunovační klenoty vystaveny veřejnosti.

Vstup do komory je umožněn po úzkém točitém schodišti. Komora je vybavena trezorovou skříní na uložení klenotů, dubovým stolem a osmi židlemi. Skříň je odemykána stejnými klíči jako vstupní dveře.

Vyobrazení klenotů a vědecký výzkum

Nejstarší vyobrazení Svatováclavské koruny pochází z portrétu Karla IV. v kapli sv. Václava chrámu sv. Víta, datovaného přibližně k roku 1370. Až do 19. století byly korunovační klenoty zobrazovány pouze výjimečně a s různými odchylkami od skutečnosti, většinou jako součást portrétů panovníků. To bylo dáno tím, že malíři neměli možnost klenoty vidět zblízka, nebo je neviděli vůbec.

První přesný popis a vyobrazení koruny pochází z knihy vydané při příležitosti korunovace Leopolda II. a jeho manželky Marie Luisy v roce 1791. V rámci prvního vědeckého zkoumání byly klenoty sneseny z Korunní komory 23. května 1857. Při této příležitosti pořídil malíř Josef Scheiwl vyobrazení, které se pak objevovalo v historických publikacích a v Ottově slovníku naučném. Při ukládání klenotů do nově zrekonstruované Korunní komory pořídil fotograf Jindřich Lachmann jejich první černobílé fotografie. První barevné fotografie byly pořízeny Janem Vidímem a Ludvíkem Bautzem během odborné prohlídky v roce 1911. Na přelomu 19. a 20. století byly korunovační klenoty také populárním motivem na mnoha pohlednicích.

Další příležitosti pro fotografování a vědecké zkoumání klenotů se od roku 1929 naskytly vždy při příležitosti veřejných výstav (viz dále). Před světovou výstavou Expo 1958 v Bruselu natočil Jiří Lehovec v lednu téhož roku filmový dokument nazvaný Zlatý sen.

Při výstavě v roce 1993 byly klenoty podrobeny moderním metodám zkoumání. Byla zjišťována ryzost zlata a objevily se překvapivé informace o některých drahých kamenech, zejména jejich původu a druhu. Podrobnější zkoumání rovněž umožnilo lépe datovat vznik žezla a jablka a dalších částí souboru.

V květnu 2016 byl proveden moderní nedestruktivní průzkum a digitální dokumentace. Svatováclavská koruna byla naskenována a vzniklá přesná digitální kopie nyní uchovává stav tohoto vzácného klenotu v daném roce. Tato dokumentace je dosud nejpřesnější a nejpodrobnější a umožňuje odborníkům další studium bez nutnosti fyzického přístupu k těžko dostupné památce.

Výstavy korunovačních klenotů

České korunovační klenoty jsou podle přání Karla IV. vyjímány z úschovy pouze při speciálních příležitostech, jako byly korunovace českých králů. Kromě toho byly klenoty vystaveny během pohřbu Karla IV., Maxmiliána II., a pravděpodobně i Ferdinanda I. Císař Josef II., který se nechtěl nechat korunovat českým králem, nechal v roce 1782 klenoty vystavit ve vídeňské klenotnici. V tomto roce navštívil Vídeň také 251. papež Pius VI. (1775–1799), kterému císař ukázal říšské a české korunovační klenoty.

První veřejná výstava se konala v roce 1929 k příležitosti 1000. výročí smrti sv. Václava. Do konce 20. století byly klenoty vystaveny celkem devětkrát. Poslední výstava proběhla v lednu 2018 u příležitosti 100. výročí vzniku Československa. Denně může výstavu navštívit maximálně 5 000 lidí. Při posledních výstavách si klenoty prohlédlo mezi 30 000 a 45 000 návštěvníků. V roce 2003 navštívilo výstavu 44 475 lidí, v roce 2008 klesla návštěvnost na 32 050 a výstavu v roce 2013, která byla kratší o jeden den, vidělo 31 237 lidí.

O výstavách korunovačních klenotů rozhoduje prezident republiky. Výstavy mohou probíhat pouze na území Pražského hradu. Do roku 2016 byla k vystavování klenotů používána vitrína navržená architektem Josefem Gočárem v roce 1929. V roce 2018 byla nahrazena novou bezpečnostní vitrínou.

Věrné repliky korunovačních klenotů

Pro zpřístupnění korunovačních klenotů širšímu publiku (a z dalších důvodů) vznikla myšlenka vytvořit věrné repliky českých korunovačních klenotů. Následující seznam replik nemusí být úplný:

Replika pro EXPO 67
V 60. letech byla Střední uměleckoprůmyslová škola v Turnově požádána o výrobu kopie Svatováclavské koruny pro světovou výstavu EXPO 67 v Montrealu. Repliku vytvořili zlatníci Jiří Belda a Jaroslav Jambor, stříbrník Karel Zouplna a brusič drahokamů Vlastimil Šonský (spolu s Jaroslavem Prášilem, Václavem Žatečkou a dalšími). Tato kopie, která vznikla na základě originálu, je považována za jednu z nejdokonalejších existujících replik Svatováclavské koruny. Po EXPO 67 byla prezentována na výstavách v Ósace, Moskvě, Leningradu, Budapešti a v Lucemburku. V roce 1968 byla vystavena v Turnově. V letech 1979 a 1980 byla replika doplněna o královské žezlo a jablko. Kompletní sestava byla vystavena v Turnově v roce 2009. Tyto repliky jsou nyní součástí sbírek Pražského hradu, kde jsou k vidění v rámci běžného turistického okruhu nebo na krátkodobých výstavách.

Replika hradu Karlštejn (1998)
V roce 1998 (podle některých zdrojů 1995) vyrobil kolektiv šperkařů Střední uměleckoprůmyslové školy v Turnově pod vedením profesora Jaroslava Prášila repliku Svatováclavské koruny o rozměrech 19×19 cm, osázenou umělými safíry, rubíny a perlami. Tato replika je spravována Národním památkovým ústavem a vystavována na hradě Karlštejn. Byla k vidění například na výstavě Hrady a zámky objevované a opěvované v letech 2014–2015, jinak bývá zapůjčována pouze krátkodobě jednou až dvakrát ročně.

Replika 2000
Repliku z roku 2000 vyrobili zlatníci Jiří Belda a jeho syn. Tato replika je součástí sbírek Pražského hradu a k březnu 2016 byla vystavena ve stálé expozici Příběh Pražského hradu ve Starém královském paláci.

Replika pro výstavu Praha lucemburská (2010)
Na jaře 2010 byl český zlatník Jiří Urban požádán o výrobu repliky Svatováclavské koruny pro výstavu Praha lucemburská. Protože měla být připravena do poloviny října, měl Urban méně času než na repliku říšské koruny, kterou vyráběl předtím. Později přidal repliku královského jablka, zatímco královské žezlo vytvořili Blanka a Matúš Cepkovi z Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě. Všechny tři repliky jsou ze zlaceného stříbra doplněného skleněnými imitacemi drahokamů.

Replika Pražské mincovny (2011)
Od roku 2011 (s přestávkami) vystavuje Pražská mincovna, a. s., v pražském Obecním domě repliku Svatováclavské koruny od zlatníka Jiřího Urbana. Tato replika byla také několikrát vystavena v zahraničí, například v Itálii a v roce 2015 na Slovensku.

Replika pro výstavu České korunovační klenoty na dosah (2013)
Repliku Svatováclavské koruny, královského žezla a jablka na objednávku obchodního centra OC Šestka vyrobil zlatník Jiří Urban. Poprvé byla vystavena 25. října 2013 v Praze 6 a následně v řadě českých měst a zámků. Vyrobené repliky z pozlaceného stříbra doplněného skleněnými kompozicemi stály 3 miliony korun. Během výstavy v Pardubicích na přelomu roku 2016 a 2017 byly doplněny replikou svatováclavského meče od mečíře Patricka Bárty.

Replika pro výstavu Magičtí Lucemburkové (2015)
Repliku pro putovní výstavu Magičtí Lucemburkové, zahájenou 17. května 2015, objednal český zlatník Jiří Urban od autora projektu výstavy Oldřicha Beneše.

Replika Středočeského kraje (2016)
V roce 2016 vyrobil český šperkař Jiří Belda (mladší) repliku Svatováclavské koruny pro Středočeský kraj. Je vyrobena z pozlaceného stříbra o ryzosti 925 tisícin a osázena skleněnými imitacemi kamenů, čtyřmi skleněnými imitacemi vrcholových perel a šestnácti pravými říčními perlami. Hmotnost repliky je 1,8 kilogramu, plánovaná cena byla 950 tisíc Kč, konečná cena včetně DPH byla 1,149 milionu Kč. Kraj plánuje doplnit repliku královského jablka a žezla a použít kopie na výstavy v kutnohorské galerii a na Karlštejně.

Replika pro Karla Habsburského (2020)
Ve druhé polovině roku 2020 nechal Spolek pro obnovu Českého království u šperkaře Jiřího Urbana vyrobit repliku koruny jako dar pro Karla Habsburského. Replika v hodnotě 300 000 Kč, vyrobená z pozlaceného stříbra a skleněných imitací, měla být předána v dubnu 2021. Kvůli pandemickým opatřením se předání odložilo na 28. května 2021 ve Vídni. Karel Habsburský plánuje korunu vystavit v sídle řádu sv. Jiří – evropského řádu Domu Habsbursko-Lotrinského ve Vídni.

Zdroj: Wikipedie

Líbil se vám tento článek a chcete abychom vám podobné rady a tipy zasílali zdarma na email?